Jíné

Přijdu o já?

17. července 2014 v 9:21 | PM
Tak se bojím. Říkají mi, že bych tam měl jít a o to víc vím, jak se mi tam nechce. O to víc si toho vážím. Nechci mít to, co mají všichni ostatní jiní ať už to je jaké to je, tím nástojem se unifikuje, zestejňuje. To, co mám je moje, a to je známka jáovosti. Já jsem já a budu já. To, co mám já dělá já mnou. Každé moje já se roztahuje a zvětšuje se v toho zákrutech a říká: "hele, já a moji kolegové zakrutové jsme každý já"
Nevidím svět. To mě uzavírá do sebe a jsem to jenom já. Když to odhrnu, svět vidím, ale na strany ne - a tak se alespoň nemusím ohlížet, kdo se otáčí ke mně a šušká. Věčně to držet ale nemohu. Ach a takové horko. Ale když se toho zbavím, zůstane mi vlastní identita, která se ve viděném světě skrývá jen zde? Nebo snad ne? Je to jako samostatný strom na louce. Dělá si svoje. Budu vidět moc, když o to přijdu, že se já lekne a opustí mě?
Praktické důvody, Martine. Praktické důvody, tady se nehraje na já. Dneska v pět tam jdeš. A žádné bláhovosti.

Jsem zatracenej středoevropan...

27. listopadu 2013 v 21:57 | PM
Po šíleně hloubajícím dni mám opět milion otázek. Vybral jsem si tu poslední:
Proč je tak strašně, prčic, těžké být sám sebou?
Už mě naučili respektu jiných osobností, ale asi jsem to příliš přehnal. Prostě střízlivý nejsem schopen vydat ze sebe hlásku. Nedokážu stoupnout před publikum a tak, i když mám na srdci tolik věcí, to ze sebe kašlu jak tuberák. Dokazuje to chtíč zapojit se do dnešního improvizačního divadla (já jako mám co říct), kde je hlavní náplní zapojování se do scény publikem, jež se pořádal na našem slavném "domově", který byl, bohužel, doprovázen i tím zatvrzelým strachem, že bych se ztrapnil. ZTRAPNIL! ZTRAPNIL. To je tak hrozně stupidní. Dělám umění, ale nedokážu si být sám sebou jistý, jestli moje umění někoho bude zajímat. Sedím sám ve tmě u počítače a píšu si brečivý článek. Potřebuji svou děsivou touhu něco ventilovat na blogu. Prostě se pořád schovávám. Schovávám se za neznámého pisálka, nikdo o mě nic neví, protože jsem sem nic o sobě vcelku nenapsal, a doufám, že si mých geniálních myšlenek upláclých do skromného textíkového vyjádření někdo někdy náhodou všimne, a že mě proslaví a bude ze mě hvězda blogu a já na to jako že ne, nechci, to by pak už nebylo ono, lidi mě nesmí znát, aby to bylo tajemství, ale přitom budu chtít, aby si mě lidé všímali, takže se z toho stane začarovaný kruh, který nikam nebude vést a já si jen chytře řeknu, jé, to už tady někdy bylo a budu se jiným způsobem snažit o vyventilování svých drahocenných myšlenek a, bohužel skromnému, ukázání světu (tedy připomínám už jiným způsobem) fuck off. Jasně že na tomhle světě chci něco změnit, ale řekni mi, jak mám odstranit tu zatracenou ostýchavost. Jak oddělat to "JÁ NEMŮŽU". Totiž já chci, ale musel bych povolit uzdu pronikání ethanolových molekul do nitra mého mozku, aby se "JÁ NEMŮŽU (ALE CHCI)" změnilo na "JÁ DĚLÁM".
 
 

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.