Jak na guláš

20. listopadu 2014 v 19:21 | PM |  Mé písmenosti
Mám tak trochu problém s určováním pořadí věcí tak, abych ty nejvíce pro mě podstatné udělal jako první. Ještě horší však je počet termínů, které se v aktuální době objevují k dokončení nedokončeného. A tak s hlavou zatíženou o tyto záležitosti se koušu do rtů a přeji si, aby vše vyšlo tak jak má. Ale pravda je taková: mám toho tolik, že nedělám nic. Tak sedím a koumám a vymýšlím teorie jak dosáhnout štěstí


Už někdy v minulosti jsem si docela dobře vymezil činnosti svého zájmu, které mě na duši i na těle uspokojují. Skáču schizofrenicky nejčastěji mezi dvěmi: úplně jasně fotografie s přesahem do podobných oborů a orientací v přírodě, což se týká většinou orientačního běhu. Jsou to dva světy, se kterými jsem už jaksi pevně srostl a patří ke mně. Nejtěžší je jejich syntetizace, ale bez jednoho není druhého. Když běhám, nestačí mi to a musím to nějakým způsobem vyjádřit fotograficky.
Myslím, že každý by chtěl najít něco, co by ho učinilo šťastnějším v životě. Tak zde popíši, jaké cesty za štěstím zkouším jít já a jaké překážky jsou mi kladeny.
Začnu reálnou zkušeností. Jakožto student maturitního ročníku se pokouším pokračovat na vysoké škole; mám v úmyslu podat čtyři přihlášky na obor mého zájmu: toť tedy ten první, fotografie.
Letos v den výročí Sametové revoluce se konaly na pražské uměleckoprůmyslové škole konzultace ohledně uchazečských fotografií s profesory. Přinesl jsem fotografický dokumentární soubor o orientačních běžcích (což se dá trochu považovat za tu syntetizaci mých zájmů) a také jiné soubory, jaké se už drží pouze světa fotografického. Nesnažil jsem se nijakým způsobem prezentovat svoje práce dohromady, ale diferencializovaně jako samostatné výstavní složky, které se každá o něco vlastního zajímá. Nicméně, po postupném "přihazování prací na plac", jsem zjistil, že nejdůležitější prvek katedry je celkový pohled na svět jedince, to jest uchazeče a posléze studenta a jeho vnímání a přemýšlení a pak následný odraz těchto vlastností v uměleckém díle jakožto jednotném celku plném několika výstavních souborů. Docílil jsem tak u profesorů velmi chaosného dojmu; vypadal jsem jako silně nerozhodnutý člověk. Byl to zajímavý zážitek, kdy jsem se rozebíráním vlastních prací a následnou diskusí se zkušenými dostal o krok víc do svého niterna a ještě víc se dobral k otázce "co tedy vlastně dělám?" "a má smysl vůbec promítat sport do fotografie, jestliže se v ní dokáži zabývat i jinými věcmi?" Kdybych se nepokoušel o slučování zájmů a v jednom upustil od druhého, mohl bych tak žít? Nebo bych byl polovičatý?

Možná že řešení je takové: zajímat se o věci kolem, tvořit a čas od času se na ty své práce podívat a diagnostikovat. Ten chaos mě možná časem opustí a začnu opravdu vědět, kam chci směřovat. Bylo by to fajn. No, teď však je třeba sebrat vše co mám a vytvořit "naddílo" mých díl, které by charakterizovalo cestu světem mé osoby za současného stavu. A i to je možná řešení. Možná to z toho všelijakého guláše díky pečlivému výběru vyzní.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.