Listopad 2014

Jak na guláš

20. listopadu 2014 v 19:21 | PM |  Mé písmenosti
Mám tak trochu problém s určováním pořadí věcí tak, abych ty nejvíce pro mě podstatné udělal jako první. Ještě horší však je počet termínů, které se v aktuální době objevují k dokončení nedokončeného. A tak s hlavou zatíženou o tyto záležitosti se koušu do rtů a přeji si, aby vše vyšlo tak jak má. Ale pravda je taková: mám toho tolik, že nedělám nic. Tak sedím a koumám a vymýšlím teorie jak dosáhnout štěstí


Už někdy v minulosti jsem si docela dobře vymezil činnosti svého zájmu, které mě na duši i na těle uspokojují. Skáču schizofrenicky nejčastěji mezi dvěmi: úplně jasně fotografie s přesahem do podobných oborů a orientací v přírodě, což se týká většinou orientačního běhu. Jsou to dva světy, se kterými jsem už jaksi pevně srostl a patří ke mně. Nejtěžší je jejich syntetizace, ale bez jednoho není druhého. Když běhám, nestačí mi to a musím to nějakým způsobem vyjádřit fotograficky.
Myslím, že každý by chtěl najít něco, co by ho učinilo šťastnějším v životě. Tak zde popíši, jaké cesty za štěstím zkouším jít já a jaké překážky jsou mi kladeny.
Začnu reálnou zkušeností. Jakožto student maturitního ročníku se pokouším pokračovat na vysoké škole; mám v úmyslu podat čtyři přihlášky na obor mého zájmu: toť tedy ten první, fotografie.
Letos v den výročí Sametové revoluce se konaly na pražské uměleckoprůmyslové škole konzultace ohledně uchazečských fotografií s profesory. Přinesl jsem fotografický dokumentární soubor o orientačních běžcích (což se dá trochu považovat za tu syntetizaci mých zájmů) a také jiné soubory, jaké se už drží pouze světa fotografického. Nesnažil jsem se nijakým způsobem prezentovat svoje práce dohromady, ale diferencializovaně jako samostatné výstavní složky, které se každá o něco vlastního zajímá. Nicméně, po postupném "přihazování prací na plac", jsem zjistil, že nejdůležitější prvek katedry je celkový pohled na svět jedince, to jest uchazeče a posléze studenta a jeho vnímání a přemýšlení a pak následný odraz těchto vlastností v uměleckém díle jakožto jednotném celku plném několika výstavních souborů. Docílil jsem tak u profesorů velmi chaosného dojmu; vypadal jsem jako silně nerozhodnutý člověk. Byl to zajímavý zážitek, kdy jsem se rozebíráním vlastních prací a následnou diskusí se zkušenými dostal o krok víc do svého niterna a ještě víc se dobral k otázce "co tedy vlastně dělám?" "a má smysl vůbec promítat sport do fotografie, jestliže se v ní dokáži zabývat i jinými věcmi?" Kdybych se nepokoušel o slučování zájmů a v jednom upustil od druhého, mohl bych tak žít? Nebo bych byl polovičatý?

Možná že řešení je takové: zajímat se o věci kolem, tvořit a čas od času se na ty své práce podívat a diagnostikovat. Ten chaos mě možná časem opustí a začnu opravdu vědět, kam chci směřovat. Bylo by to fajn. No, teď však je třeba sebrat vše co mám a vytvořit "naddílo" mých díl, které by charakterizovalo cestu světem mé osoby za současného stavu. A i to je možná řešení. Možná to z toho všelijakého guláše díky pečlivému výběru vyzní.
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.