Srpen 2014

Toulky

18. srpna 2014 v 16:09 | PM |  Mé písmenosti
Daleko, daleko v hloubkách podvědomí se nachází zdroj automatického duševního vyvrhelu. Takový stav je zmatečný, ale s největší pravděpodobností dochází k vysvlečení se do naha, řekl bych k odhalení jádra vlastní osobnosti. Při takovém stavu se někdy až děsivě lze dozvědět, co tělo na příkaz ne rozumem ovládanou myslí dělá, ať už jen třeba z vyprávění. Nejsem velký znalec v oboru hypnosy či východních filozofií, ale je mi jasné, že úplná pravda o sobě a vůbec se nenaskýtá za otevřenýma očima, protože kdokoli může tuto pravdu měnit procesem vnímání. Jinými slovy, každý na své ruce nemusí vidět pět prstů. Je to přelud, sen. Naše vědomí prstů na ruce může analyzovat šest, stejně tak jako čtyři. Tady je v mém studiu ještě lehká mezera, proto si nejsem zcela jist, zda nejpravdivější stupeň poznání je samotné nevědomí či nevědomý počin podvědomí. Protože ve druhém případě bychom stále museli počítat s tím, že podnět pro počin přichází z venčí, a tam pravdu asi nelze hledat. Proto myslím, že v takovém stadiu se držíme ještě nohama na zemi a že to největší stvořitelstvo se nachází pouze v hlubinách ničeho, nevnímání, nevědomí, protože jenom tam v tom "místě" není času; odtamtud se vyvinulo dobro a zlo, protože to ani ono neexistovalo, dokud jsme jej vědomě nerozdělili. Mám pravdu?
Pak by tedy ještě existovalo jedno vysvětlení, a to je, že nevědomí ovládá vědomí - hmotu, zdánlivou realitu. V takovém případě bychom mohli odškrtnout v pořadí slovo podvědomí a zůstala by jen realita a jakésicosi nevědomé.
(Ach, a co ten zvláštní dualismus - nic x něco, dobro x zlo...?)


Postupů, jak přenechat chování podvědomí či nevědomí je více, asi nejlepší způsob, jak se k němu dostat je uvědomit si, že si nelze nic uvědomovat. Protože tehdy má moc v ruce stále ještě racionální strana mozku (jak se jedná o uvědomování si, tak vždy je to tak...) Z vlastních zkušeností musím podotknout počitky z festivalu v Trutnově, kde mi dozajista k nevědomí pomohlo spoustu trávy, ale největší cestu do neznáma poskýtal mantrický tanec do zblbnutí Hare Kršna. Je to neskutečně dobrodružné a při takových sešns, které tyto organizace pořádají je cesta za poznáním poněkud snadnější.

Včera z podvědomí a na základě reality vznikl text na kusu papíru bydlící v mé kapse až do dnešního rána:
Otsrk červenoč,
kelžblk dotměskoč,
divoké trdmtm,
camsýsi skrm.

A takové jsou toulky po hvězdách.
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.