Vliv krajiny krušnohorské

5. července 2014 v 19:33 | PM |  Vyjářdení k ...
V hlavě mám tolik nápadů k zápisu, ale prokrastinuji, jen co mám začít. Uvedu jen, že jsem poslední skoro měsíc zavřen mezi čtyřmi zdmi a můj život se, ještě v postatě stále, zakládá na opakování si španělských lekcí, knihách, dost často wikipedii (tam je tolik informací!) a také dobrém jídle, ach, byl mi diagnostikován zápal plic. Každý den jsem tedy čekal na vlivy osudu, kdy se konečně stane něco, by mi dlouhý počítačový život probarvilo; mám totiž ještě stále doporučení se šetřit, i když už nemoc pominula, a to až do půlky července. Neprobarvilo se nic moc. Tak jsem si to probarvil sám, chodil jsem na procházky do přírody (to bylo žůžo; ten den byl pak o kus jiný, než ten předtím), zkoumal jsem hlasy lesa a jeho měnící se strukturu, četl pana Václava Cílka a obdivoval jeho znalosti o naší krajině, které mi posléze procházky ozvláštňovaly .. člověk hned si začne všímat věcí předtím neviditelných, když ví víc.
Zaujala mě kniha Dýchat s ptáky, kde různorodými krátkými esejemi psanými většinou do Respektu popisuje, co je kolem nás a přesto to neznáme, umí krásně vyprávět o české krajině a zkrátka odhalovat tajemství země nezemě. Zkoumal jsem v tomto nemocném čase tedy zprvu působení krajiny na člověka, která ho obklopuje; na tom se mimochodem měla sestávat i má (neodevzdaná) fotografická práce ke konci roku (klauzura), poté mě velmi začaly zase zajímat byliny, které tu rostou a nakonec mě začaly lákat opět výlety po česku na kole a pěšky, a tak jsem plánoval a plánoval na doby, kdy budu zdravý. Jedna z takových lokalit, co mě zaujaly byla například Božídarské rašeliniště.
Momentálně vynechávám Rock for People a dorazil jsem, ještě stále v šetřícím módu, do Karlových Varů obecně na filmový festival, kde čekám na mámu, ta přijede zítra za mnou. Do té doby objíždím doprovodné nebo nevázané akce a pozoruji bedlivě krajinu kolem.
Krušné hory byly klenot. Velká biologická rozmanitost tu byla, tedy určitě před dvacátým stoletím a níže, až do patnáctého (tehdy ovšem ještě jen těžba stříbra neznamenala tolik, jako právě ve dvacátém, kdy se zde těžilo všechno možné, co člověka snad napadne a taky to podle toho vypadalo). V současné době žádné CHKO, natož národní park. Hledal jsem tedy zajímavosti v tomto kraji, a právě ono rašeliniště (i když se zde rašelina také těžila) je docela zachované a zajímavé. Dnes jsem se byl projít tímto místem, je zde naučná stezka po dřevěné lávce nad podmáčenou půdou. Informační tabule na stezce provází světem vzácných a nevídaných rostlin a živočichů, roste zde například masožravka rosnatka okrouhlolistá nebo klečové borovice, o kterých se povídá, že by mohly být staré klidně i tisíc let.
Co se týká však celkového krušnohorského dojmu z hlediska krajiny, jsem tak trochu smutný.
Bydlím v Jenišově, v domě stojícím v areálu novostaveb, v obci kousíček od Varů a první pozoruhodnost po mém příjezdu se točila kolem dolu na kaolin, který zde vyrostl vcelku rychle. Objevil se pár metrů od této kolonie a zrovna v tento den se zde konala vášnivá diskuse s naštvanými obyvateli Jenišova, kteří s dobře připravenými argumenty útočili na neprojednané, podezřelé z korupce, jednání starosty městyse, který ač sliboval vylepšení zázemí v podobě sázení pruhů lesů (totiž tato lokalita je vcelku planná) a jiných, dal přednost zájmu jednoho člověka, majitele dolu: zřejmě. Plánovaná těžba se odhaduje na 68 let a za tu dobu se prach z dolu velmi dobře usadí v plicích zdejších lidí, obzvláště pak dětí, které zde mají vyrůstat, což je o to strašidelnější a díky západním větrům se velmi lehce bude snášet na Karlovy Vary, lázeňské město.
I bez (prozatím malé) díry v zemi nebyla tato krajina v blízké minulosti o nic veselejší. Pohled na zničenou bezlesnou krajinu snad zachrání lesní školka stojící nedaleko, kde se zřejmě nedalo dělat nic jiného, než zasázet kromě nepůvodních smrků s malou horskou snášenlivostí (smrk je zde přirozený, ne však ten vysazovaný) i americké stříbrné smrky. To roztěkané oči trochu uklidní a dopomůže i dosud provedená drobná diskutabilní rekultivace prostředí (nenechat to, přece jenom, na pospas přírodě?) v podobě rybníčků, několika stromečků a podobných blbin, o které je aspoň možné okem zavadit a tudíž vést dialog, zbytek je jaksi místo bez ducha, dřevoprodukující monokultury.

Ach, dnes jsem nepotkal masožravku, a tak jsem se na ni těšil.
Přírodo, ty bezbřehá studno pružných proměn - nápadů,
co s tímto dosud zuboženým místem?
Kdo se postará o návrat "biosíly",
jež zde zajisté byla magická?

Masožravky?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hagridihratkysestiflercimcapem hagridihratkysestiflercimcapem | Web | 5. července 2014 v 20:04 | Reagovat

Když masožravky, tak vždycky ano'

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.