Itálie se ŠUŘkou 2014

13. dubna 2014 v 13:55 | PM |  Vylety
30.března jsem se zúčastnil školního poznávacího zájezdu na 9 dní do Itálie. Jelo se z Brna autobusem o celkem 36 lidech. Cesta byla dlouhá a náročná, odjíždělo se již v pět ráno (v neděli), přičemž ve čtyři jsem vstával a o půl jedné šel spat.
Vytuhl jsem v autobuse, ale jelikož se kolem mne při cestě skrz Alpy rozléhala velmi krásná panoramata, nechtělo se mi zavírat oči a jen se dívat. Projížděli jsme skrze Tarvijskou úžinu, kudy se v minulosti obchodníci dostávali na jih, jakožto jedno z míst, kde to bylo možné, protože Alpy byly velkou překážkou, samosebou. Dnes na tomto italském území stojí obec Tarvisio založená převážně na turistickém ruchu, a to nejvíce ze strany rakouských obyvatel, jakým je tu poskytován i komfort v podobě velké časti německy mluvících obyvatel, ostatně jako na většině míst Italských Alp, které mimochodem před 1.sv. patřily Rakousku-Uhersku.
Když tato nádhera pominula, bylo načase konečně se protáhnout; první naše zastávka se jmenovala Padova. Ihned jsme si to zamířili do Kaple sv. Antonína, který byl momentálně v lešení, ale to nám nezabránilo kochat se té velkoleposti uvnitř:


Když naší skupince došlo, že jdeme pozdě ke srazu a čekalo se na nás, prošvihli jsme kvůli tomu první římskou jezdeckou sochu Gattamelata od umělce jménem Donatello, kde ještě autor neuměl vyvážit postavu koně správně, aby jedna jeho noha mohla být ve vzduchu, tudíž má pod kopytem kouli (přední). Předkládám jen stáhlou fotografii z internetu na ukázku:

Další zastávkou v Padově byla Capella degli Scrovegni, kde bylo spoustu fascinujících Giottových goticko-renesančních fresek. Tam se samosebou nesmělo fotografovat ani kamerovat, ale já si to nemohl odpustit a tak jsem tedy alespoň natáčel. V tomto místě vás průvodce nechá jen patnáct minut, a to ještě pod dohledem elektronických CCTV kamer a kdovíjakých ještě senzorů, jež kontrolují, aby náhodou vlivem vlhkosti z dechu návštěvníků fresky doslova netrpěly. Předkládám reprodukci z internetu.


Následoval odjezd z Padovy. Ubytovali jsme se v nejmenovaném městě - již bylo velmi pozdě a únava se značně projevila. Byla tma a my byli rádi, že nás autobus vůbec už konečně někam dovezl; abych se tedy přiznal, nevím, na jakém hotelu v jakém městě jsme spali. Ráno však byl zážitek procitnutí s výhledem z tamního okna:

V druhém dni byla v plánu individuální prohlídka městečka Orvieto. Jedná se o výše položené historické město (325 m. n. m.), kde je třeba vyjet lanovkou na kolejích, jakožto dopravou ve stylu MHD.
Zde mimo jiné byl k prohlédnutí Orvietský dóm, jenž jsme nenavštívili. Zato jsme měli možnost zpozorovat kupříkladu toto panorama s výhledem na provincii Terni (region Umbrie), kde je pěstováno velmi dobré víno. (Ostatně jako v Toskánsku, kam jsme měli namířeno později...)

(pro dobré zobrazení doporučuji otevřít obrázek na nové kartě či v novém okně)
Následovala opět cesta autobusem, tentokráte již do Říma, respektive Vatikánu. Prošli jsme obrovská Vatikánská muzea (celé se to vskutku nedalo stihnout), kde byla gotika, baroko, renesance, staroegyptské umění a spoustu dalších. O Vatikánu se ze srandy říká, že se jedná o nejbohatší firmu na světě, no, a je to tak trochu pravda.
Součástí byla muzeí byla Sixtýnská kaple, kde vás před vstupem varovaly značky se svým nápisem "berte na vědomí, že se jedná o svaté místo, prosíme proto o zachování ticha". O tichu se uvnitř skutečně nedalo mluvit, bylo v té kapličce nasáčkováno opravdu mnoho lidí. S úsměvem jsem obdivoval tamní "ochranku", která mimo hlídání o tom, aby turisté nepořizovali záznamy soustavně vždy po pár minutách marně utišovala hlasitým "PŠŠŠŠŠT!".
To se ví, že jsem si i přes zákaz pořídil pár záběrů, jaké začlením později do videa o zájezdu. Zatím však foto z netu, abych přiblížil:
(Michelangelo a jeho Poslední soud je ta obrovksá modrá freska, jinak zde pracoval mimo to Sandro Boticelli, Ghirlandaio, Perugino aj.)

zdroj: flickr.com
A tady ještě jeden výhled z vatikánských muzeí na kopuli Chrámu sv. Petra:

Pak už naše cesta směřovala na Piazza San Pietro (Svatopetrské náměstí) a Chrám sv. Petra. Náměstí od Berniniho zaujalo optickým efektem zvětšení prostoru, kdy protilehlé budovy pro tento efekt stojí mírně rozevíravě.
Chrám nás doopravdy uchvátil svou monumentálností, kdy jste si jako malý člověk uvnitř přišli nicotní.
Piazza San Pietro pohledem na zezápadu na východ:

a z východu na západ:

nepatrný záběr, jaký mi objektiv umožnil z Chrámu sv. Petra; uprostřed se nachází baldachýn nad hrobem sv. Petra:

a takhle vypadá letecký celkový pohled z Google Map:

zdroj: Google.com
No a pro dnešek rozchod a konec. Další den byl strávený v Římě, a to na místech (bylo toho hodně, nebudu to pokaždé doplňovat fotografiemi) San Giovanni Laterana (Lateránská pětilodní bazilika z dob císaře Konstantina Velikého, pro více info odkáži sem), Bazilika sv. Klementa, několik egyptských obelisků, které staří římané přitáhli z Egypta, San Pietro in Vincoli, kde se nachází velmi známá socha Mojžíše s rohy (což je důkaz o špatném tehdejším překladu bible) od Michelangela a řetezy, ve kterých prý byl spoután sv. Petr.

Byli jsme také v Koloseu:

(pro dobré zobrazení doporučuji otevřít obrázek na nové kartě či v novém okně)
V programu byly Karakalovy lázně, trosky Fora Romana (forum = náměstí), Kapitolské náměstí, taky Pantheon:

A přidávám ještě tedy fotografii Pantheonu:

Santa Maria Sopra Minerva, kde jsou fresky od Filipina Lippiho; fontána di Trevi, což je barák, u kterého čekáte vchod v podobě nějakého obrovského portálu, ale místo toho je zde ještě větší fontána. Těchto fontán je zde více (například fontána Bárka u Španělských schodů, jaká byla zrovna v rekonstrukci), jelikož v minulosti mohli Římané napájet své město vodou z akvaduktů, které v obrovských objemech pojímaly vodu ze vzdálených hor, takže tehdejší obyvatelé tohoto velkoměsta měli již přísun tekoucí vody! Všude, kde teče voda v Římě je možnost vidět značku S. P. Q. R., což je zkratka Senatus Populusque Romanus, v překladu Senát a lid římský, z čehož trochu mluví znaky o tehdejším impériu. A tam, kde voda neteče tryskem, ale jen proudem má člověk možnost nabrat si vodu do flašky, jelikož Řím si zachoval tradici a umožnil jeho obyvatelům přísun pitné vody na ulici zdarma. Některá jiná města v Itálii mají tuto možnost také.

Španělské schody a já se spolužačkou na nich:

ještě přidávám fotografii jednoho z egyptských obelisků a sloup Marka Aurelia, jež jsme viděli po cestě na Španělské schody:


To pro tento den stačí. Samozřejmě, že jsme měli dost rozchodů, kde většina lidí zabrousila k černým pouličním prodejcům na černo, kteří prodávali blbostí pro turisty, na jaké jste si jen vzpomněli, a to většinou za 1€. Protože tuto cenu vyžvatlávali tou jejich italsko-anglicko-afričtinou ne moc srozumitelně ("van ero"), začali jsme jim říkat "Vaneráci".
Příští den jsme okoukli další jedno z poutních míst Santa Maria della Vittoria (poutní místa - do Říma se ve středověku stahovali bandy pobožných poutníků, které chodily po poutních místech často za odpustky a jako navigace v Římě jim sloužily povětšinou zmiňované egyptské obelisky, které byly vidět na dobré vzdálenosti). V Sta Maria jsme měli možnost vidět Extázi sv. Kateřiny (Vidění) od Berniniho:

Jinou zastávkou byly Diokleciánovy lázně, ale taktéž prohlídka dvou kostelů od dvou soupeřících autorů, a to San Carlo al Quattro Fontane (kostel opravdu u čtyř fontán) od Borrominiho a Sant Andrea al Quirinale od Berniniho. Oba dostali opravdu blbé a netradiční místo (zhruba čtverec) pro stavdu kostela a tady jsou dva důkazy, jak se s tím vypořádali:

Dále jsme v Římě viděli Tritónovu kašnu na Piazza Barberini, kde byl další z rochodů:

Mimochodem zde na ulici Via Barberini, jako i jinde v římských ulicích byly vysázeny citrusy, které to zde krásně zdobily:

Dalším místem pro zhlédnutí byla galerie Borghese se spousty děl nejem barokních umělců, pro ukázku zmiňuji například Apollo a Dafne od Berniniho (Dafne se mění ve vařínový strom, kdy ji Apollo zasažen šípem lásky Erota nahání, jelikož je do ní zamilován) ... (nesmělo se fotit a někdo mi řekl, že budu z fotoaparátem na krku vyhozen z galerie ven, tak jsem ho nechal ve skřínce - tak alespoň reprodukci z internetu:)

Další zastávkou byl Andělský hrad a posléze rozhled z něho na celý Řím, panorama předkládám zde:

(pro dobré zobrazení doporučuji otevřít obrázek na nové kartě či v novém okně)
ještě jsme viděli kostel u Pantheonu s obrazy Carravagia a Fontánu 4 řek, ale přeskakuji, protože je toho ještě hodně co ukazovat; dostávám se tedy do dalšího dne, kdy jsme odjeli z Říma a zamířili si to nedaleko do města Tivoli, kam římští císaři jezdili na odpočinek. Z odpočinkových míst je zde třeba Vila d'Este, kde není ani tolik příhodný interiér, jako exteriér. Jedná se úchvatnou zahradu plnou starých stromů, nádherných fontán a různých soch a všeho možného jiného, kde myslím i nemilovníku historie spadne čelist a nejednomu se vyléčí kocovina (jako mě, třeba):

a ještě jednu (to se opravdu nedá popsat, jak krásné to bylo:)

v Tivoli ještě jednu zahradu. Hadriánova vila a areál kolem (zříceniny):

Například zajímavé je, že v Antických dobách panovala i mezi filozofy všeobecná nechuť a opovržení k manuální práci. Císař Hadrián se nechtěl při svém odpočinku dívat na tyto pracující chudáky, když mu spravovali tuto vilu a zbytek (obrovského - řekl bych 1 a 1/2 letiště) areálu a tak jim nechal pro práci vystavit podzemní chodby:

Ten den jsme ještě stihli areál v Paestu:

Taktéž jsme byli v Paestském muzeu, nacházely se zde pozůstaky římské i řecké kultury. Nebudu se však už moc zdržovat. Následoval dlouhý přejezd do slavného hotelu Oriente v městečku Vico Equense, kde nás na každém rohu mohla přivítat nějaká "příšerka" z Orientu, jednalo se o jakési ubytování formou vetešnictví s prvky kýče a zneužité orientální kultury. Opravdu na každém rohu se dalo najít něco zajímavého a tak jsme uspořádali soutěž o největší úlovek. Paní učitelka neustále mluvila o velkém zlatém Buddhovi u dámských záchodků, já měl v oblibě zase jakýsi drakar cestou k našemu pokoji. Z venku vypadal však velmi pěkně:

Na řadě další den byly Pompeje, město jaké si potrpělo především v letech 62 n.l. - zemětřesení a 79 n.l. - výbuch nedaleké sopky Vesuv. Díky tomu, že popílek pohřbil město téměř zaživa, dochovaly se nám dost dobré důkazy o tehdejším způsobu života, který se tehdy až zas tolik nelišil od toho dnešního, jak bychom si mohli myslet.
Město bylo děleno do čtvrtí, bohatších a chudších, kolem domů byly něco jako chodníky a uprostřed ulic mimo to, že tekly splašky, se proháněly vozy, které například v místě fóra (náměstí) měly zákaz vjezdu, jelikož zde byly mantinely. Jednalo se tedy o pěší zónu. Byly zde i například jakési fast foody, obchody s teplým jídlem přímo na ulici...
A tak dále.
V době výbuchu sopky se zde nacházelo asi tisíc obyvatel a dost zvířat, kteří zemřeli doslova v poloze, v jaké byli. Jejich těla v popelu vyhnila a zanechala stopu, která byla archeology vylita sádrou a důkaz napříkald máme zde:

"Fast food":

a fórum:

Neapol. Město, o jakém se říká "Vidět Neapol a zemřít".. Nikdo neví, zda nelze zemřít dokud jste ji neviděli nebo zemřít právě proto, že jste ji viděli. Tradovalo se, že je Neapole velmi krásná, ve skutečnosti je to mafiánské město plné odpadků. Navštívili jsme muzeum, kde se nachází například obrovská socha Farnéského býka:

Taky jsme zamířili na sopku Vesuv. Byla však mlha a výhled na Neapol vypadal takto:

Následovala opět noc na Orientu a poté historické gotické město Siena s obrovskou radniční věží:

celkový pohled:

a San Gimignano (nebudu ukazovat, postnu pouze panorama s výledem na toskánské kopečky, kde se pěstuje víno):

(pro dobré zobrazení doporučuji otevřít obrázek na nové kartě či v novém okně)
Další a poslední den byl před námi, neděle 6.dubna 2014. Celý den strávený ve Florencii. Tam jsme však měli velikou smůlu, jelikož byla většina staveb v lešení či zrovna nepřístupných (např. San Marco s freskami Fra Angelica - byla neděle. Nebo například Nalezinec, což byl v podstatě baby box své doby, Rajská brána, třetí vrata od Lorenza Ghiberti do tamního baptisteria, které tedy alespoň na fotografii z netu:

Pak jsme měli možnost vidět (konečně ne v lešení) San Lorenzo:

Medicejsko - Riccardský palác jsme taky viděli, no a ke konci cesty Galerie Uffizi, kde se přísně nesmělo fotografovat, ale já na to kašlal. Byl zde k vidění například krásný obraz od Sandra Boticelli, a to Zrození Venuše. (Za neprůstřelným sklem mimochodem)

Všude bylo spoustu lidí, ve Florencii jsme se mačkali snad všude. No a ke konci byla na programu ještě například florentská vyhlídka:
(pro dobré zobrazení doporučuji otevřít obrázek na nové kartě či v novém okně)

A to je v kostce asi všechno. Dalo by se říct, že toho bylo víc, ale nemá cenu o tom mluvit. Lepší je si tam zajet a prožít tuto nádhernou zemi plnou výborného jídla, vína a lásky k životu. Itálie je opravdu země plná krás a vskutku doporučuji se do ní podívat. K podívané je zde spoustu dalších míst: ravenské mozajky, Sicílie a nebo pro výlety třeba Alpy.

PM.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 15. dubna 2014 v 15:03 | Reagovat

Závidím :) Informace o Neapoli je celkem užitečná a pobavila. :)

2 po6te po6te | Web | 16. dubna 2014 v 9:37 | Reagovat

[1]: No, dostali jsme hrůznou informaci o Neapoli už v autobuse (například když průvodce četl pojednání Karla Čapka o Neapoli) a ani jsme tam nedostali rozchod, jen v galerii. Prý se tam velmi krade.

3 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 17. dubna 2014 v 20:08 | Reagovat

[2]: To jsem slyšela i o Barceloně, tak doufám, že mě tam neokradou, až tam v září pojedu.

4 PM PM | Web | 17. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

[3]: Jojo, tam bych se taky chtěl podívat. Aspoň trochu využít tu španělštinu, co se teď tak vzorně učím :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.