Duben 2014

Sloučit a vyvodit si cosi příběhu z vědomí a nevědomí

16. dubna 2014 v 14:41 | PM |  Výmysly, nemsysly ap.
Večer se chýlil ke konci. Nebylo co pít. Následovala cesta na internát. Jela poslední tramvaj, nastoupili jsme do ní. Spoustu zastávek bylo před a námi a v našem oku cíle dva. A to přinejmenším nastoupit na předposlední zastávce na spoj mezi dvěma vagóny vozu a svézt se posledních čtyři sta metrů s vlajícími vlasy. A druhý: dostat ty dva neubytované na internát. Cesta k tomu byla zcela jednoduchá. Na budově se aktuálně nachází lešení. Otevřeli jsme jim tedy okno v příslušném patře a pustili je dovnitř. Kytara, pivo, káva, zpěv, no a na tom linoleu chyběl v kroužku na pokoji už jen ten táborák. Největší vyvrcholení mělo nastat v podobě výhledu ze střechy třináctipatrové budovy. Jen co ti dva vylezli na lešenářskou konstrukci, tuhle se rozsvítilo v chodbě a zlý pohled a hlas nás poslal spát, čímž jsme se i vyhli vysvětlování, co to je za vetřelce.
(na pokoji panovalo jisté překvapení ze strany spolubydlících)

Itálie se ŠUŘkou 2014

13. dubna 2014 v 13:55 | PM |  Vylety
30.března jsem se zúčastnil školního poznávacího zájezdu na 9 dní do Itálie. Jelo se z Brna autobusem o celkem 36 lidech. Cesta byla dlouhá a náročná, odjíždělo se již v pět ráno (v neděli), přičemž ve čtyři jsem vstával a o půl jedné šel spat.
Vytuhl jsem v autobuse, ale jelikož se kolem mne při cestě skrz Alpy rozléhala velmi krásná panoramata, nechtělo se mi zavírat oči a jen se dívat. Projížděli jsme skrze Tarvijskou úžinu, kudy se v minulosti obchodníci dostávali na jih, jakožto jedno z míst, kde to bylo možné, protože Alpy byly velkou překážkou, samosebou. Dnes na tomto italském území stojí obec Tarvisio založená převážně na turistickém ruchu, a to nejvíce ze strany rakouských obyvatel, jakým je tu poskytován i komfort v podobě velké časti německy mluvících obyvatel, ostatně jako na většině míst Italských Alp, které mimochodem před 1.sv. patřily Rakousku-Uhersku.
Když tato nádhera pominula, bylo načase konečně se protáhnout; první naše zastávka se jmenovala Padova. Ihned jsme si to zamířili do Kaple sv. Antonína, který byl momentálně v lešení, ale to nám nezabránilo kochat se té velkoleposti uvnitř:


Spadl z Marsu a má květák na hlavě

11. dubna 2014 v 23:27 | PM |  Mé fotorgafie
Říkají o něm, že spadl z Marsu a taky, že má "květák" na hlavě. Dlouho to nechápal, protože nikdy krajinu na Marsu neviděl, natož květák, co by byl na jeho hlavě. Jednoho dne však uviděl v zrcadle sebe, a to v podobě, jaká jest vyfotografována zde:

Vy jste pan Zhusta?

9. dubna 2014 v 21:28 | PM |  Orietnační běh
Trpím vážně blbou vlastností, jaká se projevuje rychlým bitím srdce a pocitem rozlíhavé temnoty, jež si v hlavě představuji jako tumor, a tím je těžká nervozita před novou společností.
(Toto bohudík neplatí na spotánní a náhodné příležitosti, kterých si strašně cením za to, že ze sebe nedělají velikány, jako ty předem plánované)
Velice rád poznávám a mluvím, ale jedná-li se o jakousi prezentaci sebe před novými lidmi nebo velkou skupinou (předem plánovanou), jako bych byl v baráku plném jedovatých kober a musel utéci. Když tyto hadí iluze překonám, jsem skoro vždy spokojen. Tato nervózní blbost má tyto fáze:
1.žádná nervozita (ze začátku, když probíhá to největší nadšení, kdy mám chuť vylézt na Everest),
2.mírná nervozita (když si uvědomuji, že vstoupím na neznámé území),
3.těžká nervozita (když se událost koná zanedlouho - v této chvíli mi přemýšlení zahalí temno),
4.oddech (když zjistím, že se během události nic hrůzného neděje),
5.apatie (když zjistím, že se vlastně vůbec nic neděje),
6.post scriptum nervozity (když se mě někdo "velký" z oné společnosti na něco zeptá),
7.výhra normálního uvažování (když zjistím, že se vlastně nic hrozného nedělo)
A asi tak to probíhalo dnes, když jsem se přihlásil na svůj první trénink orientačního běhu s oddílem Žabovřesky Brno. Bylo to vlastně děsně fajn, i když jsem podal výkon hrůzostrašný. Proto bych strašně rád věděl, jakým úderem do hlavy zneškodním tyto marnivé pocity, které způsobily mimo jiné ztrátu dvou roků v Brně, které jsem mohl mít dávno proběhané pod dresem ó, né zas tak velkých jak jsem myslel, Žabovřesek. Nevíte?
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.