Úvaha o uvědomění

18. března 2014 v 22:26 | PM |  Jiná tvroba
Uvědomění

Stojím na rozcestí a vidím před sebou pěšinu.
Ta pěšina vede do nebes.
Ta pěšina vede vždycky výš, než všechny ostatní.
Ta pěšina jest všemi pěšinami, ale přec je jiná.
Po ní kráčet do nebes znamená nevkročit již na jinou.
Po ní kráčet do nebes znamená kráčet nebo spadnout z jejích okrajů a zhynout.
Po ní kráčet do nebes znamená poddat se jí a nechat ji vést mne životem, neboť ona je ta, co mě může dovést kam mým cílem bude; do blažených nebes - ona je můj učitel a já její učeň. V údolí na rozcestí vidím její překážky. Je tu tolik lákadel po jejích bocích, avšak věnovat se jim znamená sejít z ní a vejít na pararelní spodní. Ta je však pro ni protichůdnou - svážnicí a těžko vyšplhati se na rozcestí, natož zpět na ni; zabere to zbytečného času. Avšak spodní cesta není tak zdánlivě holá, jako tato. Jsou tu plné jídelní stoly, ba přeplněné! Lemují ji krásné scenérie - pěkná zdá se jistě to být cesta pánovi, kterému je pokradmu, že jsou to kulisy. A tak vybírám si: sklouznout se po žhavých nabídkách svážnice či vyšplhat nahoru a sledovat nejdřív dlouhou mlhu, jež halí prostor všude kolem mé vůdkyně avšak potom, po strašné námaze, uvidět úchvatný rozhled?
Sejít příliš hluboko dolů znamená nevyjít již nahoru. Vyjít příliš vysoko znamená nesmět již dolů. A tak stojím příliš dlouho dole na rozcestí nebo se vyčerpávám pobíháváním trocha nahoru a pak dolu, abych své polovičatosti dodal kousek toho i onoho. Rozcestí, ten plácek je však čím dál tím déle oddělován prohlubní - prasklinou, jež se v zemi tvoří a budu-li marnit příliš dlouho, zůstanu tam či skočím do hlubiny, umřu, což je možná ale menší trest, než zůstat na věčnost na stejném místě.
A tak ptám se sebe - dokáži sebrat síly, dokáži překročit trny horské stezky? Dokáži to?


A odpověď nechávám svým skutkům. Uvědomujete-li se se mnou nechte si odpověď sami pro sebe. Slepí neuvidí, že stoupáte výš, dokud jim to neřeknete; stejně by tato slova byla pro ně cizím jazykem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 19. března 2014 v 6:40 | Reagovat

Zajímavě zpracované téma, i když mně osobně se nejvíc zamlouvá jazyk, kterým píšeš. Něco v tom je; možná to, že není úplně jednoduchý nebo to, jak lehce používáš metafory. Ale kdybys vydal knížku, určitě bych ji četla hodně ráda (i kdyby byla o ničem. :))

2 po6te po6te | Web | 19. března 2014 v 17:11 | Reagovat

[1]: Tak možná jednou něco vydám :). Napsal jsem jednu povídku a češtinářku evidentně můj výtvor nezajímá, jelikož ji na stole leží už věky. Tak nevím. Psát je ale pro mne neskutečně super, takže časem třeba.. :)

3 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 19. března 2014 v 20:52 | Reagovat

[2]: tak češtinářkou se fakt nezabývej :D mě teda akorát stresují. A stejně často nechápou, co je dobrý :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.