Je to kamarád, nezlobí, nekouše, jen občas trochu moc štěká. Určitě ho budete mít rádi!

21. února 2014 v 23:06 | PM |  Mé písmenosti
Abych bezcenně neplýtval písmenky: já se vám, blogerům omlouvám, pokud jste ode mě pod článek někdy vyfasovali drsný komentář.
Tak jsem si ale uvědomil, že narážíte na slepé uličky, které jsem já už dávno, tak před sto lety, přijde mi, obešel. Otázkou je, zda jsou tyto uličky opravdu slepé.

První sebezprc:
Ono je to tak strašně super nadávat těm malým teenagerům, že opovrhováním učiva budou mít z mozku malou krabičku, ve které bude bude nic jiného, než nic. (BiGG iNsPiRaTiOOONnnNn) Tady je první rodičovská rada do mého a vašeho budoucího života v roli mateřského mučedníka. Mílí rodiče, nechte své děti vykoupat se v jejich vlbostech* prosím, otážete-li se sebe, zkoušeli-li jste kouřit a kdovíco, když vám bylo, kolik vám bylo, řeknete si, no jasně, ale po svých dětech to jistě nechcete. Ano. Je zcela správné parchantovi to zakazovat, ale to mu jistě nezabrání v tom, aby pokračoval za vašemi zády. Na vás je tedy nepřímý a letmý podnět, kterým vytvoříte v hlavě dítěte myšlenku, která mu bude sama jako virus v těle spalovat nutkání zapálit si cígo. Jen opatrně, okolo, a hlavně nehonit dítě po dvorku s křikem "Ty spratku, dej mi zpátky ty cigarety!". Jo, to je další věc. Nemůžete chtít, aby váš spratek nekouřil, když má kde krást cigarety. To není dobrý příklad.
Nejsme tady však v polepšovně a ani nechci měnit směr blogu a dát si sraz s ženou.cz tak nějak u ní doma.cz.

To je strašně srandovní, začal jsem blogovat někdy v deseti letech a tehdy byl blog.cz svět plný tajemných zákoutí pro mé oko výborných myšlenek, měl jsem oblíbené blogy, zbožňoval jejich navštěvování a vzájemnou komunikaci mezi majiteli. Veřejné deníčky jsou nádhernou věcí.
Postupem času ne, že bych strádal, ale v současné době nenacházím utěšení na tomto serveru, protože hodně blogů je identických co se týká obsahu a ne a ne si to uvědomit (asi jsem prostě na to už moc starej). Pak sorry, že ty fotky kytek vypadaj stejně na blogu x blogerky X jako na blogu y blogerky Y. Ba ne, tamta je má víc dožluta. V těchto případech už rezignuji na svůj post zpětného kritika blogerů za účelem jejich vlastního duševního postupu.



Druhý sebezprc:
Co je mi sakra do toho, co si kdo píše. Snažím se zdejšího serveru krajany vést na stezku, která mě pomáhá stoupat výš - tedy mám ten dojem, že jsem ji našel. Ostatní mi zde přijdou, že jsou na oné pěšině hodně vzadu nebo nemají dost kuráže vystoupat po ni nahoru. Nechci potkat snad ani nikoho, kdo by byl na stejné úrovni stezky, to by taky nikam nevedlo - jen by byla dobrá paralela - totiž hledám někoho, kdo mi zamává z jiné stezky na stejné úrovni výšky.
Hledám člověka, se kterým si můžu popovídat. Na blogu.cz.
Nebo ten blog prostě moc prožívám.

Založil jsem si - říkejme tomu prostě "věc" - tedy jedná se o sešitek zvaný S pravdou ven, abych zkonkrétnil, ale název typu deníček mu právem nepatří, protože se jedná o něco úplně jiného a nejmenovatelného. Nepotřebuje to mít jméno a nesmí. Definice této "věci" je hned na první stránce konkretizována způsobem, který je nekonečný, ale musel jsem ho i přesto utnout, a to:
Konceptuplný salámistický prostěsdělovací nikoli formou deníku vedený duchaplný i duchapozbývající blíže neindifikovatelný krásný avšak pro svou nehezkou hmotnou podobu nelze jinak říci, než opovrhovatelný, ale i nedoceněný důležitý i spáleníhodný prazvláštní jakýsi takový nějaký různorodý, podivný, středních poměrů velký a velkých ambicí plný i bezsebevědomý a kdovíještějaký předmět, co kdy svět neviděl, neshledal, nekoupil, neprodal, nevytvořil, nezažil, takový, jaký není pro oči všech, ale je očí všech, viděl ho každý avšak nikdo, je tu, ale neexistuje.
Hodlám tento poklad používat jako vytyčení jevů, které se budou dít každý den, kdy ho budu mít u sebe a budou volat po tom, abych je ulovil, snědl a vykálil je do "věci" na její papíry v podobě určité. (Písmenka a obrázky předpovídatelně - kdo nechápe). Očekávám a očekávám zárověň, že se můžu mýlit, že mi to změní život. Protože až do teď mi všechny náhlé vjemy a vlastní myšlenky uplavaly před očima, je-li-kož moje hlava je děravá jak cedník a myšlení, jak už zde dvakrát zaznělo a ještě jednou zazní, roz-pr-ca-né. (Už na vás mám zbraň, milé myšlenky, hou hou)

Třetí sebezprc:
Zcela logicky se budu soustředit na to, jak zpracovat onen vjem do prázdných listů "věci", ale podstata a ryzí základ zatímco budu psát písmenka nebo kreslit obrázky zcela jistě poplave pryč ode mě, stejně jako tomu je při tomto článku :D. .... Ne, už jsem se rozpomenul.
Samosebou, že tyhle prozatím futurum-čmáranice mám v úmyslu přenést sem na blog. Doufám, že aspoň nápad tohoto rázu mi umožní mít více čtenářů, tudíž víc diskutací. A víc názorů. A lidí, co by se rádi bavili na stejné vlně.
Protože jsem sám a jsem smutný.




vlbost* = VLASTNÍ BLBOST, moje dobrá zkratka; často užívaná. V jistých chvílích si představuji, že po smrti budu chtít na svou hrobku citát: "Vzpomínáme, byl dobrým člověkem, zemřel však na VLBOST."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarushef sarushef | Web | 23. února 2014 v 20:01 | Reagovat

Souhlas.

2 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 17. března 2014 v 19:50 | Reagovat

Musím přiznat, že s tou první částí souhlasím až moc. Proto doufám, že ze svého blogu udělám něco jiného než jsou tyhle blogy, jichž je plný internet. Ten nápad s "věcí" zní vážně super; pevně doufám, že ti to bude fungovat, protože to vypadá jako fakt zajímavá idea. Popis "věci" se mi vážně líbil. :)

3 po6te po6te | Web | 17. března 2014 v 22:45 | Reagovat

[2]: Spousta lidí a spousty blogů jsou stejných. Shledávají vlastní originalitu ve vlnách líbivosti jiných, což se mi strašně, ale strašně hnusí. Dokonce bych řekl, že veškerá žumpa je hezčí, než lidská nesoudnost a povrchnost.
Jo, ona "věc" jen supr. Plánuji zveřejnit pár zápisků (například úporné hučení přesládlé hudby v pouze ženské společnosti při desetihodinové cestě autem; je to někdy docela sranda..)

4 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 18. března 2014 v 7:07 | Reagovat

[3]: A to jsi vydržel? O.o my jsme jednou jeli z letiště a táta pustil rádio i když normálně si pouštíme hudbu z jeho mobilu. Radši jsem usnula :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.