Jsem zatracenej středoevropan...

27. listopadu 2013 v 21:57 | PM |  Jíné
Po šíleně hloubajícím dni mám opět milion otázek. Vybral jsem si tu poslední:
Proč je tak strašně, prčic, těžké být sám sebou?
Už mě naučili respektu jiných osobností, ale asi jsem to příliš přehnal. Prostě střízlivý nejsem schopen vydat ze sebe hlásku. Nedokážu stoupnout před publikum a tak, i když mám na srdci tolik věcí, to ze sebe kašlu jak tuberák. Dokazuje to chtíč zapojit se do dnešního improvizačního divadla (já jako mám co říct), kde je hlavní náplní zapojování se do scény publikem, jež se pořádal na našem slavném "domově", který byl, bohužel, doprovázen i tím zatvrzelým strachem, že bych se ztrapnil. ZTRAPNIL! ZTRAPNIL. To je tak hrozně stupidní. Dělám umění, ale nedokážu si být sám sebou jistý, jestli moje umění někoho bude zajímat. Sedím sám ve tmě u počítače a píšu si brečivý článek. Potřebuji svou děsivou touhu něco ventilovat na blogu. Prostě se pořád schovávám. Schovávám se za neznámého pisálka, nikdo o mě nic neví, protože jsem sem nic o sobě vcelku nenapsal, a doufám, že si mých geniálních myšlenek upláclých do skromného textíkového vyjádření někdo někdy náhodou všimne, a že mě proslaví a bude ze mě hvězda blogu a já na to jako že ne, nechci, to by pak už nebylo ono, lidi mě nesmí znát, aby to bylo tajemství, ale přitom budu chtít, aby si mě lidé všímali, takže se z toho stane začarovaný kruh, který nikam nebude vést a já si jen chytře řeknu, jé, to už tady někdy bylo a budu se jiným způsobem snažit o vyventilování svých drahocenných myšlenek a, bohužel skromnému, ukázání světu (tedy připomínám už jiným způsobem) fuck off. Jasně že na tomhle světě chci něco změnit, ale řekni mi, jak mám odstranit tu zatracenou ostýchavost. Jak oddělat to "JÁ NEMŮŽU". Totiž já chci, ale musel bych povolit uzdu pronikání ethanolových molekul do nitra mého mozku, aby se "JÁ NEMŮŽU (ALE CHCI)" změnilo na "JÁ DĚLÁM".


Tak mě napadlo, že tohle vyjádření vlastně můžu zařadit do téma týdne.
Snažím se provokovat, ale jaksi mi v tom brání strach. A když provokuji, mívám z toho výčitky.
Takže mi poraďte nebo BĚŽTE DOPRDELE!

Je to lepší se mnou, myslíte?
Jo on si to vlastně stejně nikdo nepřečte, protože o mně nikdo neví.
Směšné.
Zní to dost puberťácky? To je muka!

Jsem zatracenej středoevropan žijící v nějakém definovaném středu - normě. Byl jsem vychováván strachem. Strachem, který umožňuje jiným stavět si na mém sebeužírání svou bezestrašnou kariéru. Jinými slovy mě užírá. To je systém kanibalistický. Nesnáším systém. Bojuji proti němu provokací. Ale především bojuji proti strachu, který byl vě mně postaven, abych proti systému nebojoval. Jak z toho uniknout, když se bojím provokace.


PM.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Wixen Wixen | 27. listopadu 2013 v 22:07 | Reagovat

A proč záleží, co si o tobě myslí ostatní?
Například ten dramatický kroužek...
Bojíš se že se ztrapníš...a já se ptám, čemu by to jako vadilo? Když se podíváš kolem sebe chodí po ulicích tolik různých trapáků, že "ztrapnit se" bude dost těžké :D

2 po6te po6te | Web | 27. listopadu 2013 v 22:20 | Reagovat

Vždycky se ptám kde je ten faktor "bání se" - on tu není, já si to dělám sám - ... je to výzva, jít na to jeviště, ale palčí mě pocit, že nebudu přijat. Jsem v tom asi vyrostl nebo já nevím. Ztrapnit se... Co to je?

3 po6te po6te | Web | 27. listopadu 2013 v 22:26 | Reagovat

Proč mi záleží na tom, co si kdo o mně myslí - zase nevím. Asi abych nebyl "trapák", ale to je trochu paradox, když nechci být stejný, jako všichni, ale nedokážu vystrčit růžky ..
To je tak blbý.

4 lapis lapis | Web | 27. listopadu 2013 v 23:49 | Reagovat

Nebodaj prišla na teba večerná depka ? ... Odpoveď je veľmi jednoduchá a hádam ju pochopíš. Prestaň uvažovať čo keby. Prestaň uvažovať nad čo keby a začni sa mať rád a konečne užívať prítomnosť.

5 barbor barbor | Web | 28. listopadu 2013 v 0:23 | Reagovat

ľahko sa radí, ťažko urobí. sprav to. dve krátke, jednoduché slová, ale obnášajú tak veľa. rozumiem, čo v sebe riešiš. mala som to a mám podobne. ale nie úplne rovnako a časom sa to zlepšuje. naučila som sa nebrať vážne okolie. že sa im nepáči, čo si myslím, lebo to nezapadá do ich normy? nech. no som ešte na ceste, nie v cieli. budem ti držať palce, aby si raz prešiel cestou a dosiahol svoj cieľ ;) aby si porazil svoju hanblivosť a ukázal svetu seba.

6 Natty Natty | Web | 28. listopadu 2013 v 7:15 | Reagovat

PM - buď sám sebou. Proč mít strach? Z čeho, jsi jedinečná osobnost a tak se nepřetvařuj. Jedno zda v osobním životě nebo za blogem. Život je příliš krátký, abychom si na něco hráli. Když chceš někoho poslat do p.rdele, jak jsi to právě udělal, tak je vidět, že nemáš zábrany a nemyslím si, že jsi byl "pod párou". Ovšem hrozí nebezpečí, že si zmenšíš okruh lidí, neboť jim vulgarismy nejsou vlastní. Na druhou stranu můžeš získat okruh, kterým to bude vyhovovat a klidně do té p.rdele půjdou s tebou. :-) Hezký den.

7 po6te po6te | Web | 28. listopadu 2013 v 15:34 | Reagovat

[6]: To je hezký ... lidi, co půjdou se mnou doprdele :D

8 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. prosince 2013 v 10:56 | Reagovat

Neběžím.
Odcházím.
Ne do prdele.
Ale do hoven kouřících.
/v prdeli trpím klaustrofóbií/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.