SEN - Čína, megakšeft, atom

19. října 2013 v 18:38 | PM |  Výmysly, nemsysly ap.
Je dost možná pravděpodobnost, že si něco domýšlím, do snu, který si mi zdál z 16. na 17.října. Nejlépe si sen člověk pamatuje ráno, ale k jeho zapsání se dostávám až večer.
A ke zveřejnění až v sobotu večer.

SEN


Začínalo to myšlenkou, že komunismus je špatný. Vyjevil se mi Chaplinův film, kdy se malý Michael Chaplin jevil jako malý vychytralý syn komunistických rodičů. O tomto režimu však nelze mluvit pouze v čase minulém, ale i přítomném. Komunismus stále je.
Byl jsem vychytralý přistěhovalec, vychytralý jako celý národ, kam jsem se přestěhoval za účelem zisku. Čínské pracovní síly se dá velmi dobře využít. Seznámil jsem se s tamními stejně vychytralými týpky, jako jsem byl já a společně jsme po čase začali spolu střádat plány na založení obří levárny co se týče padělávání a předávání zboží do Evropy apod., zkrátka normální čínský byznis, ale nevím z jakého důvodu se náš malý krámek s velkým potenciálem stal často míněnou kolonkou v policejním spisu. Nevím proč, ale naše firmička se vším na černo s třemi majiteli, z nichž jsem byl jeden já byla snad zločinem toho nejtěžšího kalibru.
V té době, když jsme podnikali, zuřila ve světě atomová válka. Čína se zdála být nepříliš aktivní, a to i přes to, že je spojencem Korejské lidově demokratické republiky, která jak jinak, než tento konflikt začala. Vlastně nikdo nevěděl jak tak mezinárodní situace aktuálně vypadala. Chvíli to vypadalo, že to ustane, chvíli, že to snad nikdy neskončí.
Může to znít až s podivem, ale vlastně nás to vůbec netrápilo. Vesele jsme podnikali a neřešili politiku.
Zpátky k podnikání - protože to bylo všechno ilegální, sídlo nám nabídl kdosi známý od jednoho z mých spolumajitelů. Byla to dřevěná půda, nejvýše položené místo v polorozpadlém šedivém paneláku s pár velmi stařičkými nájemníky, kteří žili v pár z několika bytů, které byly ještě jakš takš obyvatelné.
Nějakou dobu se nám dařilo, dokonce jsme si neobyvatelný byt pod námi nenápadně zrekonstruovali, abychom nemuseli pokládat pracovní notebooky na slámu na dřevěných prknech na půdě.
Jednou, když se na ulici před barákem cosi dělo, viděl jsem stát policisty před vchodem do baráku. (Dovnitř něho se vcházelo průchodem do zahrady a odtamtud zadním vchodem, přední byl rozpadlý). Utíkal jsem říct chlapcům na půdě, aby sbalili všechny dokumenty a tvářili se, že nic neví, cestou nahoru jsem však potkával důchodce vylezlé před svými byty, staré vyděšené a smrtí dotýkající se tváře, jež si mě prohlížely, jako kdybych nesl tíhu světa.
Doběhl jsem nahoru a sdělil situaci kolegům. Ti hbitě vstali od notebooků, ale než začali balit, ozvala se strašlivá smrtonostná rána a neustavičné pískání v uších. Obraz jsem viděl velmi sytě žlutě.
V našem zrekonstruovaném bytě pod půdou se u společenského stolu objevil veselý Karel Gott podávaje nám svůj medovník. Opravdu trval na tom, abychom ho všichni tři ochutnali. Ano, v té době jsme už seděli u stolu.
Zprvu byl vynikající, sám jsem ho mistrovi pochválil. Při druhém soustu jako bych začal zakusovat vlastní krev.
Cítil jsem, že pojídám sám sebe, že jím své vlastní vnitřnosti. Trpká a železitá po krvi chuť svého masa. Mizím v sobě.
Otočil jsem se ke dveřím a v té chvíli se něčí (čí?) prst namočený do bílé barvy jevil živý sám o sobě. Začal psát na poloskleněné dveře bytu děsivý nápis "jsme mrtví". A já se zděsil. Neviděl jsem se. Byl jsem nicota. Pojídal jsem sám sebe. Všichni ostatní jako kdyby v okamžiku zmizeli a já se u stolu ocitl sám, všechno se mi začalo rozmazávat.
Ukázalo se, že atomová válka nabyla strašlivých rozměrů.
Pak se všechno zaráz rozplynulo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.