Psaní z doby lidského experimentalismu alias hloubání floutků

4. září 2013 v 18:57 | PM |  Vyjářdení k ...
Trvalo to dva měsíce, než se život vrátil do normálních kolejí. Naivní představy o skvělé budoucnosti, budu se učit, ale vono se nechce. Je září a konečně člověk zase sedí ve školní lavici navzdory fragmentu osoby, co dodržuje striknost, shrbený jak paragraf a poslouchá dlouhé povídky o životě Nikolaje Vasiljiviče Gogola. Tedy, literatura je to opravdu zajímavá, ale co s tím, když je člověku sedmnáct.
Zprvu bych řekl, že myšlení této skupinky lidí se zmíněným věkem je natolik neomezené, až je nutné ho nějak zastavit. Ten přespříšerný růst mozkových buněk třeba nějak ničit, proto se zhruba obden odkupuje (samozřejmě v obchodě jen na základě osobního šarmu, ale ilegálně, vzhledem k věku) nejlevnější tuzemák, či jiný falsifikát kvalitního zboží, jako třeba krabicová vína a chodí se na kopec na lavičku (taky ilegálně, protože pití na veřejných prostranstvích, kde jsou lavičky je dost často zakázané) dělat humbuk ve smyslu vracení obsahu žaludku na zem, sprejování na zdi (prý nejlépe na klasicistní architekturu) a obtěžování nevinných lidí.


Při nekonečných ranních kocovinách je vstávání na osmou šíleně těžké, takže nezbývá, než do školy přijít o deset až patnáct minut později a naléhat, že byla zácpa v komunikačním uzlu nebo jednoduššeji, prostě že ujela šalina.
Ono přijít jednou za čas pozdě - nic se nestane, řekne si každý. Na konci pololetí vysvětlovat osm neomluvených hodin rodičům se ale už moc nechce.
Je to vlastně druh vzdělávání - když sedíte v kroužku nejlepších přátel sjetých jak zimní pneumatiky a pod vlivem často neprobádaných omamných látek sdělujete názor na celou společnost do nejmenšího detailu, každý se přidá, totiž v té chvíli máte pocit, každý z vás ho má, že je filozof a učenec světa, a to co mluví, je jedinečnost sama. Dost často vycházejí tyto teoretika z prostředí učeben, když to bylo opravdu zajímavé a kantor měl náladu a chuť to žákům sdělit, samozřejmě v přijatelné době pro šíření zajímavostí - většinou ke konci hodiny, kdy se žáci probouzejí. Totiž, spoustu floutků si ještě pořád neuvědomuje, že se jim do té hlavy chtě nechtě stejně něco někdy potají dostane. (Teď nemám na mysli mozkový nádor v padesáti)
Ale aby to nevypadalo tak špatně.. Ona ta mládež není k zahození, nikdy babi, protože na nás, ačkoli se to nejevíme snažit chápat stojí budoucí generace a jednou, kdy budeme stejně zarputilí a konzervativní jako vy, budeme mluvit úplně stejně.
Nejúžasnější na tom všem je to, že kůže je elastická, ne svěšená, nápady nové a svěží a chutě čerstvé a žhavé.
Když si zrovna nelikvidujeme mozkové buňky, tak se nám množí a tak vymýšlíme nové věci.
Pak se člověk kriticky podívá na sebe, řekne si, že dnes by to s vymýšlením už stačilo a jde pít.
Dobře, chce to nátlak. MATURITU NA VÁS, SMRADI!!!

PM.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Slečna Tolstojová Slečna Tolstojová | Web | 17. března 2014 v 20:22 | Reagovat

Zajímavé zamyšlení. Škoda, že si teď připadám jako ta babička, protože nejsem jeden z těch floutků. :D

2 po6te po6te | Web | 19. března 2014 v 17:21 | Reagovat

[1]: Popravdě já taky moc ne. Jenom někdy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
-
Layout blogu je optimalizován pro rozlišení obrazovky 1920x1080x72 ob.
-
© PM 2013 - 2014 Nekraďte prosím.
(autorské právo se vztahuje k celému obsahu blogu)
Jsem příznivcem přívětivé komunikace a milerád propůjčím své dejmetomu dílo.
Inspirovali jste se-li snad mnou, neváhejte se se mnou o to podělit, budu velmi potěšen.